Taky občas míváte chvilky,kdy si říkáte,mohla bych změnit celý svůj život,dělat co mě baví,cestovat po světě a mnoho dalších snů.Jenže proč do toho většinou nikdo nejde a skončí někde v zapadlém městě či vesničce,unudění životem,ale většina si to uvědomí až bude pozdě.A co je dohání k tomu,že do splnění snu nejdou dřív?
 Strach!
To jediné drží člověka u země,ano většina my teď bude oponovat,že to není jen strach,ale finanční prostředky,rodinné záležitosti a mnoho dalších faktorů.Ale většinou jsou to faktory,které se dají lehce vyřešit například: finanční prostředky-tak zkuste stop,samozdřejmně vás nenutím do toho jít.Jako inspiraci vám ukážu video od Youtubera z kanálu Jmenuju se Martin,který stopem dojel do Rakouska,nestálo ho to ani korunu a měl zážitek na celý život,určitě si najděte jeho video a koukněte se, protože je to skvělá inspirace.
   Ale dost o Martinovi.
Nikdy nedovolte aby vám strach zakryl oči pro splnění snu.I já si jeden ze svých snů splnila,skákala jsem padákem,každému na světě bych přála zažít ten pocit volnosti,kdy víte,že váš osud je v rukou někoho jiného a na něm závisí celý váš život během pár minut a pak už jenom lítáte a užíváte si ten přenádherný výhled a nic s toho bych nezažila,kdyby mi strach zabránil.Proto užívejte dnů naplno a plňte si sny,jelikož v 70 už bude pozdě na změny.A věřte mi až v postarším věku si lidé uvědomují,kolik let promrhali jen tak. Denně se s takovými lidmi setkávám,třeba jeden pán mi nedávno vyprávěl,jak kdysi v 17 letech chtěl objet celý svět na motorovém člunu,ale nikdy se neodvážil, teď je mu 80 a už nikdy si svůj sen nesplní.Takže vás tímto článkem chci motivovat.
Běžte do toho po hlavě a nenechte se zastavit, protože jednou budete hluboce litovat.

         Zrovna včera,jsem uklízela pokoj a našla velmi zajímavou věc.
Svůj starý deníček,znáte takový ten pocit,když si myslíte,že je něco už dávno ztracené a poté to o několik dní,týdnů,měsíců či let najdete.Jo přesně takový ten pocit jsem měla.Byl to super pocit, zároveň, ale plný strachu a obav co se v takovém deníků skrývá. Jen pro upřesnění ten deník jsem si vedla když mi bylo 12 což je 6 let zpátky.
       A jak se starý deník týká blogu?
No blog je vlastně taky něco jako deník jen trochu více veřejný, a tak jsem si řekla,proč nezačít psát blog, psaní jsem vždycky milovala doteď mám své malé knížečky,které jsem psávala.
     To je tak na úvod asi všechno :D
Doufám,že čtenář,který tento blog bude číst si ho náramně užije,občas se tu objeví něáký tip na cesty,protože já miluji cestování stejně tak jako miluji hudbu,tanec,fotografování a hlavně psaní.
Tak enjoy it ! A přímo po hlavě do toho
A na závěr přidám panorama z Nízkých Tater,které vám přiblížím v některém z dalších článků.